André Prins: Jdeme si pro medaili
Nizozemský lodivod André Prins možná trénuje svůj poslední softbalový národní tým. A chce úspěch. Věří, že Češky na domácím mistrovství Evropy uspějí, předvedou dobrou hru a že se kvalifikují na následující mistrovství světa do Harleemu. A aby splnily tenhle cíl, potřebují skončit do třetího místa.
Jak se může někdo z Nizozemska stát trenérem české softbalové reprezentace?
No, Česko si vlastně vyhledalo mě. Už je to moje devátá země, kde trénuji, takže asi proto. Možná, že mě měli hledat už dříve. (směje se)
André Prins
trenér ČR
- rodák z Amsterdamu, dlouholetý a zkušený softbalový trenér
- softbal se snažil pozvednout v Bulharsku, Belgii či Rakousku, nejdéle pak v Rusku (9let)
- největší úspěch zaznamenal s juniorkou Nizozemska, v roce 2008 v Německu získal zlato
- Česká republika má být pravděpodobně jeho poslední destinací
Vyskytl se při koučování jiné země nějaký komunikační problém?
Vlastně ani ne. Každý mluví vesměs tou angličtinou, které se dá rozumět.
Je pro vás první místo na uplynulém Pražském softbalovém víkendu překvapením, nebo ne?
Hned v prvním utkání jsme ztratili (porážka 1:2 s AIST Stars – pozn. redakce). Byl to dobrý zápas, těžko se nám ale prosazovalo v ofenzívě. I ve druhém utkání proti Eagles jsme hráli mizerně, ale zlepšili jsme se a vyhráli. Jsem jinak velice spokojený z výkonu svého týmu.
Myslíte si tedy, že je mužstvo na mistrovství Evropy připraveno?
Samozřejmě. Je to nejdůležitější týden celého roku, tvrdě jsme na něj pracovali. Být první, druhý nebo třetí není úplně to nejdůležitější, mnohem větší váhu bude mít náš výkon. A ten byl v uplynulých dvou dnech dobrý, to mě hodně těší.
Ale cíle pro mistrovství Evropy zůstávají stejné, ne? Tedy zisk medaile, a tudíž kvalifikace na mistrovství světa?
Jsme tu pro to, abychom zůstali do třetího místa, to je jasné. Kdybychom skončili čtvrtí, měl bych asi smíšené pocity. Ale záleží, jak bychom toho dosáhli, zda-li by týmy před námi byly o tolik lepší, nebo by byly úspěšnější jen proto, že bychom něco udělali špatně.
Očekáváte, že následující šampionát bude těžší než Pražský softbalový týden?
To se vsaďte, že jo! Čelíme Nizozemsku, které má úplně jiné finanční podmínky, trénuje téměř každý den. Je velkým favoritem. Takový tým můžete porazit třeba jen jednou z deseti zápasů, takže si musíte počkat na správný moment. Pak je tady Itálie, tu je ovšem možné porazit, protože v posledních letech neudělala tak velký pokrok jako jiné týmy. Rusko má například nadhazovačku Dašu Šembarovovou, ta dokáže vyoutovat každého.
Je něco, co byste chtěl v mužstvu zlepšit?
Každá hráčka ví, jak má pracovat, a my se snažíme, aby to tak dělaly. Musejí teď najít své individuální schopnosti, aby vytvořily tým. Nyní jedeme nabrat kondici, pak se vrátíme a párkrát potrénujeme, abychom se na turnaj připravili.
Poslední zápasy zahrála skvěle nadhazovačka Lucie Maršíková. Myslíte si, že to může být české eso?
Myslím si, že všechny naše nadhazovačky hrály dobře. I Jitka Horová a Vendy Drahá. Petra Křiklánková napravila první utkání a pak také nadhazovala skvěle. V defenzívě problém nevidím, pracujeme i na útoku. Nemůžu říci, že bychom vybrali nejlepší hráčky, ale určitě jsme vybrali nejlepší tým.
Domácím hřištěm bude areál SK Joudrs v Bohnicích. Jaký dopad to podle vás může mít na vaše děvčata?
Je to báječný areál. Poprvé jsem tu byl před mnoha lety, ještě když jsem trénoval Holanďanky, ale za ty roky se hřiště přestavělo a teď je zázemí na světové úrovni. Doufám, že domácí prostředí bude pro holky tím správným hnacím motorem. Je ale jasné, že budou mnohem nervóznější, než kdyby hrály například v Uzbekistánu.
